Budoucnost Těšínského divadla? Vidím ji pozitivně a v „růžových barvách"

Karol Suszka - řadu let ředitel Těšínského divadla ze svého stanoviska odchází. V době prázdnin se bude konat konkurz, z něhož vzejde nový divadelní ředitel. V našem rozhovoru hodnotí Karol Suszka své funkční období.  

Osmnáct let jste byl ředitelem Těšínského divadla a v divadle vůbec působíte padesát devět let. Jste unavený? 

Když je pro vás práce radost, tak žádnou únavu nepociťujete. A jestli ano, tak je to taková ta příjemná únava doprovázená přemýšlením o tom co děláme a že to co děláme, možná neděláme úplně špatně. 

Bylo pro Vás období ředitelování obdobím náročným? 

Ne, protože jsem měl výborné spolupracovníky. V postatě to byli oni, kdo formovali události v divadle a dělali to velmi dobře.
Když jsem v roce 2000 nastoupil do funkce, nebylo divadlo zrovna v dobré kondici. Měl jsem to štěstí, že jsem byl v roce 1979 uměleckým šéfem Polské scény a neměl jsem problém zde znovu „zapadnout“. Po revoluci v roce 1990 jsme nevěděli, co s tímto divadlem dělat. Stal jsem se uměleckým šéfem České scény a později nastoupili na vedoucí místa kolegové a ukázali, že ví, co a jak dělat…Byl jsem z Těšínského divadla vyhozen a když jsem se tu po třech letech vrátil, ukázalo se, že Česká scéna přišla o 1400 předplatitelů. Polská scéna byla v rozkladu a Bajka v té době ještě nebyla pod našimi křídly. Stál jsem před velkou výzvou – dát tomu všemu smysl.
Divadlo je živý organismus a dát tomu všemu směr, k tomu byla někdy potřeba i notná dávka „gymnastiky“. Ale doufám, že se to podařilo. Důkazem je například fakt, že loutkové divadlo Bajka se stalo součástí našeho divadla, Česká scéna obdržela před pár lety nejvyšší divadelní ocenění – „Cenu Thálie“ a Polská scéna byla dvakrát oceněna na festivalu „Živá klasika“. Kromě toho jsme zváni na různé festivaly a setkání. Dle mého názoru funguje Těšínské divadlo velmi dobře a odcházím ze své funkce s pocitem dobře vykonané práce, i když se cítím trochu hloupě a v rozpacích…

Proč? 

Po všechna ta léta bylo Těšínské divadlo pro mě domovem. Bohužel nedávno se opět objevili kolegové, kteří vědí co a jak dělat, a celý ten dům zbourali. Stydím se za to, že kolegové dokázali vyhodit z funkce ředitele a je mi smutno i z toho, že zřizovatel nevidí nebo nechce vidět, co se v našem divadle děje. Výsledkem je, že zřizovatel uvěřil několika hysterickým hercům, kteří nemají ponětí o tom, jak se vede divadlo. A v současné době spolu nemluví Polská scéna s Českou a Česká scéna se nebaví mezi sebou…

Tak to je snad ta největší výzva pro nového ředitele…

Ano, ano. To je výzva! Ale netuším, jak se mu to podaří, protože máme zákoník práce a situace je taková, že ředitel nemůže propustit herce se slovy: „ Sice jste, vážená paní, nejlepší herečkou na světě, jste herečkou „na Oskara“, ale ne v tomto souboru. Na shledanou“. A bohužel se obávám, že k takovým situacím může v budoucnu docházet. A pak se zase objeví seskupení, které prohlásí: „My víme, jak se to dělá“ a opět bude ředitel odvolán. Zákoník práce neumožňuje propustit ty, kteří své zaměstnání vykonávali průměrně a zaměstnat na tomto místě někoho, kdo by ze sebe dal práci mnohem více. Jako ředitel jsem stál čelem před mými zaměstnanci a nemohl jsem být vždy akční dle potřeb.
Dle mého názoru funguje Těšínské divadlo velmi dobře a odcházím ze své funkce s pocitem dobře vykonané práce, i když se cítím trochu hloupě a v rozpacích…

Litujete toho, co se stalo? 

Už nelituji, už jsem se s tím smířil. Ale necítím se zrovna nejlépe a to proto, že než jsem byl odvolán, tak se mnou nikdo nehovořil. Vše se dělo za mými zády a z „úderu“ jsem byl zaskočen. Prostě jednoho dne přišel do ředitelny pracovník Krajského úřadu v Ostravě a pouze řekl: „Prosím, rezignujte.“ Vytřeštil jsme na něho oči, co se děje… a on na to pouze řekl: „Prosím, rezignujte“… prostě paranoidní situace…

Jak vidíte budoucnost Těšínského divadla? 

Dobře (smích). Toto divadlo už prošlo tolika krizemi a vždy přetrvalo a jsem si jistý, že tak tomu bude i nadále. Pokud je interakce mezi hercem a divákem, divadlo bude vždycky tvořit. Nejdůležitějším posláním je nenechat diváka lhostejného. Samozřejmě, stává se, že divák se nudí, kašle nebo nerozumí, ale vrátí se, když ví, že to s ním myslíme vážně. Stále dokola jsem hercům opakoval: „Divák vám odpustí vše, odpustí vám, že špatně hrajete, odpustí špatný repertoár, odpustí, že hra není dobrá, že scénografie a kostýmy nestojí za ní, ale jedno vám neodpustí nikdy – lajdáctví. To tzv. já se na to vykašlu, lhostejnost a dělat věci na jevišti jenom tak jako, toto divák nedokáže odpustit, protože chce, ale se s ním rozmlouvalo. 
Stydím se za to, že kolegové dokázali vyhodit z funkce ředitele a je mi smutno i z toho, že zřizovatel nevidí nebo nechce vidět, co se v našem divadle děje.

Zaslechla jsem mezi umělci znepokojující hlasy o tom, že jestli se stane ředitelem divadla Čech, tak bude ohrožena budoucnost Polské scény, ke které se bude chovat macešky. Souhlasíte s tím? 

Absolutně ne. Byli zde již kolegové ředitelé národnosti české a mimo jiné i český ředitel přišel s nápadem na to stvořit Polskou scény. Pracuji zde téměř šedesát let a ani jednou jedinkrát jsem neslyšel něco ve stylu: „Ty hloupý Čechu, ty hloupý Poláku.“ Samozřejmě, škádlili jsme se slovy o špatných hercích, nadávali jsme na nevalné režiséry, prali jsme se kvůli holkám, ale nikdy jsme neútočili na naši českou a polskou práci. 
Myslím si, že když se ředitelem stane Čech, tak bude přesně vědět, proč na takový post nastupuje. Musí si být vědom místa a role, jakou zde toto divadlo má. 

Ale Těšínské divadlo jako takové neopouštíte, konkrétně tedy ne práci režiséra. Na České scéně zkoušíte inscenaci, jejíž premiéra se bude konat po prázdninách.

Ano, je mi dopřán ten luxus, že se budu moci s těmito skvělými lidmi nadále potkávat a pracovat s nimi. 

Která z inscenací byla pro vás největší režijní výzvou? 

Především musím zmínit Dziady“ Adama Mickiewicze, premiéra se konala v roce 2001. Původně se uvažovalo o Wyspiańského Veselce, ale neměli jsme tolik herců, abychom hru obsadili. Proto jsme se rozhodli pro „Dziady“. Byl jsem přitlačen ke zdi, že to prostě musím udělat. Bylo to před prázdninami, odjížděli jsme na měsíc do Bulharska, a tak jsem vzal Dziady pod paži a tam jsem si inscenaci připravoval. A nemohu nevzpomenout, že skvělá scénografie k této inscenaci byla podle návrhu Krzysztofa Małachowského.
A výzvou bylo i nedávné „Mayday“. Připadal jsem si zcela bez pozitivní energie a najednou za mnou přijde dramaturgyně Polské scény Joanna Waniová a říká mi, abych tuto frašku režíroval. A problém byl na světě - já v takovém ne zrovna dobrém rozpoložené mám dělat frašku, Jak mám tvořit humor na jevišti, když jsem v chmurné náladě. Podařilo se a to především díky hercům, kteří byli v době zkoušek naprosto úžasní. Díky tomu jsem zapomněl na vše a věnoval jsem veškeré své síly jen a jen této inscenaci. 
Toto divadlo už prošlo tolika krizemi a vždy přetrvalo a jsem si jistý, že tak tomu bude i nadále. Pokud je interakce mezi hercem a divákem, divadlo bude vždycky tvořit.

Máte nějakou radu a přání pro nového ředitel? 

Když jsem nastupoval na místo ředitele Těšínského divadla, přál jsem sobě a svým spolupracovníkům, aby se divadlo pro ně stalo druhým domovem. Domov je to nejdůležitější místo, máme zde své blízké, s nimiž můžeme o všem hovořit. Nejdůležitější je stvořit zde domovskou atmosféru. Jednou jsem přišel do divadla o prázdninách a našel jsem kolegy v kuřárně. Ptám se jich: „Co tady děláte? Přece máte volno?“ a oni na to: „nám se tu tak příjemně sedí, tak se tu potkáváme“. Která jiná instituce je o prázdninách obléhána svými zaměstnanci? 
Novému řediteli přeji, abychom se příštích letech potkali v Národním divadle v Praze u předávání další „Thálie“, kdy ji bude opět přebírat Česká scéna a přeji mu, aby velké festivaly v Polsku vítaly Polskou scénu jako favorita. A přeji mu také příjemnou práci se zdejšími herci. Oni mají opravdu velké srdce!
15 / 07 / 2018
Małgorzata Bryl-Sikorska
Překlad: Alice Olmová-Jarnotová

Czytaj też:

Komentáře: